kelt hlava

Keltové - keltské kmeny

Bastarnae - Bastarnové byl indoevropský kmenový svaz, který zhruba v období od roku 200 př. n. l. do roku 300 n. l. sídlil na území mezi východními Karpatami a řekou Dněprem na sever a východ od starověké Dácie.

Mezikmenový svaz, patrně keltský - později do svých řad přijal Dáky. Bastarnae vyžívali makedonští králové Filip V. a Perseus proti svým thráckým nepřátelům a Mithradates z Pontu proti Římanům.
Jeden kmen Bastarnů, nazývaná řecko-římskými autory Peukinové (Peucini), obývala oblast severně od delty Dunaje.
Příchod Bastarnae do pontsko-dunajské oblasti, který lze podle dvou starověkých zdrojů datovat do let 233–216 př. n. l., se shoduje s druhou fází migrace Keltů do této oblasti (400–200 př. n. l.).
Tři jména vůdců Bastarnae nalezená ve starověkých pramenech jsou keltského původu: Cotto, Clondicus a Teutagonus.

Na území Ukrajiny se nacházejí i stálá keltská sídla s doklady intenzivní řemeslnické výroby, zejména metalurgické a sklářské. Jsou to jednak osady v Zakarpatí, v povodí horní Tisy, a potom další pruh keltského osídlení na středním Dněstru. Tato druhá oblast odpovídá lokalizaci kmene Bastarnů, který měl sídlit při severním úpatí Východních Karpat – Alpes Bastarnae. Dokud byl tento kmen znám pouze z literárních pramenů, vedly se o jeho etnicitě spory – někteří ho považovali za keltoskytský, jiní za germánský, další dokonce za praslovanský. Archeologie však nálezy z těchto míst přiřazuje ke keltskému stylu La Téne.

bastarnae 2